Legendární kosmodrom

Kosmodrom Bajkonur je dosud fungující základna pro starty kosmických raket. Bajkonur je legendárním místem, odkud se 4. 10. 1957 vznesla první umělá družice země Sputnik1 a odkud se 12. 4. 1961 vydal kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin na 108 minut trvající let.

 

Je to, anebo není Bajkonur?

Název Bajkonur nese i původně hornické městečko ležící asi 320 km na severovýchod, zhruba 120 km od Žezkazganu v Karagandské oblasti (do r. 1992 Džezkazgan).
Hornická osada Bajkonur se rozkládá na severním okraji tzv. hladové stepi asi 360 km od Aralského jezera.
Samotný Kosmodrom Bajkonur byl vybudován v blízkosti vesnice Ťjuratam. Ťjuratam leží na pravém břehu řeky Syrdarjí na trati Taškent-Aralsk-Aktjubinsk-Moskva.

Hlavními kritérii pro výběr právě tohoto místa v oblasti Hladové stepi (bet-Pak-Dala) v Kazachstánu byly rozlehlé pustiny daleko od civilizace, obrovské plochy a meteorologické podmínky.
Základna Bajkonur byla vybudována v dostatečné vzdálenost od větších měst. Tzv. střelecký sektor se prostírá v délce 6500 km.
I přes opravdu drsné klima, je značný počet dní v roce bezoblačných. Převládající počasí umožnilo získat dobré podmínky pro start a optické pozorování letu.
V návrhu na vybudování základny právě zde, hrála rozhodující roli bezpečnost provozu. Rakety se při vyvádění na oběžnou dráhu pohybují nad rozsáhlými, takřka neobydlenými prostorami Sibiře a Střední Asie.
Poloha kosmodromu byla také výhodná pro vybudování dostačující sítě pozemních sledovacích stanic. Ve prospěch uskutečněné volby hovoří existující železniční i silniční spojení, vedoucí přímo do srdce kosmodromu.
Kosmodrom je historicky rozdělen na tři hlavní části. Zjednodušeně řečeno, centrální část byla v gesci legendárního konstruktéra Sergeje Koroljova, východní část okupoval se svými výtvory Michail Jangel a západní část byla postavena pro rakety z dílny Vladimira Čeloměje.

Mráz, prach, vítr, žár a potomci legend

V Bajkonuru je poměrně drsné kontinentální klima s výrazně horkými, suchými léty a mrazivými zimami (až -40°C).
V zimě se objeví tenká sněhová pokrývka. Po většinu roku vanou na kosmodromu silné, převážně severní větry.
Ti, kteří měli to štěstí pozorovat okolí kosmodromu během kratičkého jara, spatřili okolní polopoušť rozzářenou květy divokých tulipánů kosatců a kazašského šeříku, prozelenalého řídkou travou, bodláčím a roztroušenými křovinami saksaulu. Pak nemilosrdně horké letní slunce veškerou vegetaci sežehne.
Na mnoha snímcích i reportážních fotografiích pořízených z místa, odkud je vyvážena raketa a sledujících trasu železnice k místu startu, je vidět množství volně pohybujících se divokých psů. Nejsou prý nijak agresivní, lidí se neobávají, ale zbytečně se nepřibližují Možná je mezi nimi i nějaký potomek psích hrdinů, kteří kdysi měli prošlapávat cestu do vesmíru člověku – pár jich podle legend ještě před startem uteklo do stepi.

Zdroj: https://www.roscosmos.ru
Možná potomci psích hrdinů, kteří otestovali bezpečnost kosmických lodí pro lidskou posádku, dnes tajuplní strážci kosmodromu.

Zdroj:https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Saxaul_tree.JPG
Jen na několik týdnů v roce se ve stepi objeví nazelenalá barva trávy a jemné barevné odstíny drobných květů, než všechno sežehne všespalující sluneční žár...

Místo pro život a cesty do kosmu

V tomto drsném kraji začala v lednu 1955 pracovat první skupinka průzkumníků, geologů a geodetů, aby zjistili stav podloží a vytipovali místa vhodná pro budování základny. V létě téhož roku přijíždějí stavbaři. Zřizovaly se nejdříve stanové tábory, které byly postupně nahrazovány montovanými baráky. Lze si představit, že takové ubytování nebylo nikterak pohodlné. V zimě bylo na ubikacích mrazivo, v létě nesnesitelné vedro a každou škvírou ve stěnách pronikala drobná zrnka prachu a písku, hnána neustálými poryvy větru.
Na podzim 1956 byly stavební práce z velké části ukončeny a začalo se s montáží pozemního zařízení vypouštěcího komplexu. Přitom pokračovala výstavba železniční sítě a železničních přípojek.
Již na jaře 1957 byla uvedena do provozu montážní budova, avšak opožďovaly se práce na vypouštěcích rampách. Není čemu se divit, jednalo se o nikdy předtím nerealizované konstrukce.
Je však překvapivé, že již v dubnu 1957 se již mohla uskutečnit komplexní prověrka zařízení raketové základny s imitací vypouštění rakety za účasti S. P. Koroljova. Oficiálně byly název kosmodromu a poloha místa (47°22’ s. š., 63°25’ v. d.) zveřejněny po prvním startu kabiny Vostok v dubnu 1961, když byla podána žádost o uznání sovětského rekordu v kosmickém letu.
Celková výstavba probíhala tedy od roku 1955 do 1957. Hovoříme-li o kosmodromu, jedná se v současné době o rozsáhlý komplex odpalovacích ramp pro lety s lidskou posádkou, pro lety vynášející kosmické sondy, komunikační družice apod.
Kosmodrom se rozprostírá na rozloze 6717 km čtverečních. Jen pro srovnání, rozloha odpovídající zhruba území Kraje Vysočina. Nyní je v provozu 12 odpalovacích ramp a nachází se zde přes 400 km železničních tratí, 1281 km silnic a 6610 km elektrorozvodné sítě.
Středisko disponuje 34 halami pro přípravu nosných raket a družic a sond, 3 tankovacími stanicemi pro plnění nádrží kosmických těles kapalnými pohonnými látkami a stlačenými plyny, sledovací stanicí s výpočetním střediskem pro zajišťování vzletu raket, stanicí pro zkapalňování vzduchu pro výrobu kapalného kyslíku a dusíku (kapacita 300 t/den), tepelnou elektrárnou s výkonem 60 MW, energovlakem s výkonem 72 MW, 2 letišti („Krajnyj“a„Jubilejnyj“).

Zdroj: https://www.roscosmos.ru

Trvalé památníky

Dodnes je ústředním objektem Montážní a zkušební budova – MIK (montažno-izpytatělnyj-korpus). Zde se oblékají kosmonauti a koná předletová konference a lékařská prohlídka za účasti představitelů Roskosmos, ale také NASA a je zde také vyhrazen prostor pro novináře.
Poblíž MIK se s pietou udržují dva malé dřevěné domky. V jednom z nich pobýval při svých častých návštěvách hlavní kosnstruktér kosmických raket S. P. Koroljov. Ve druhém trávili noc před startem J. A. Gagarin a German Titov a po nich a další a další posádky. Malý skromný pokoj a sondy detekující jejich dech a tep – noc před startem, okamžiky plné myšlenek a očekávání, neklid a možná i opojení z události, pro kterou byli vybráni jako nejlepší z nejlepších, to se mi vybaví, když čtu řádky o posledních chvílích před startem posádek.

Koroljovův domeček – krásná pohlednicová kompozice, jakoby tam ani nepatřil.
Zdroj: https://www.roscosmos.ru

Město plné slavných bizarností

Již před rokem 1957 bylo vybudováno město, které mělo zajistit důstojné životní podmínky pro obyvatele kosmodromu – techniky, inženýry, údržbáře, mechaniky. Postupně tak vzniklo město Leninsk, situované poněkud severněji od původní vesnice a železniční stanice Ťjuratam. Město bylo v době své největší slávy plné restauračních zařízení, k dispozici byla i kina, plavecký bazén, parky s atrakcemi pro děti, odpočinková zóna, sportovní areál.
Místní muzeum překypuje dodnes exponáty z doby založení kosmodromu. Mimo střed vlastního města se nachází vilová čtvrť, kde přebývají letoví specialisté a kosmonauti těsně před startem. Nachází se zde slavný hotel Kosmonaut, vybavený učebnami, laboratořemi a lékařským střediskem.
Před společným letem Sojuz-Apollo v roce 1975 se o městě Leninsk (Bajkonur) s obdivem vyjádřil americký astronaut Thomas Stafford. Město mu připomínalo zelenou oázu ve stepi.
Současní návštěvníci (turisté) popisují určité městské části Bajkonuru jako vzpomínku na zašlou slávu kosmické éry. Trochu nostalgické, ale dle fotografií pravdivé tvrzení.

Zdroj: https://www.roscosmos.ru

Z hotelu k rampě

Hotel Kosmonaut se nachází v uzavřeném městském okrsku Roskosmos v Bajkonuru. V místě pobytu kosmonautů těsně před startem se nachází tzv. Alej kosmonautů, kde každý, kdo startuje z Bajkonuru, zasadí svůj strom, svůj strom zde má i Vladimír Remek. Podle fotografií se jedná o jednodruhové stromy a dle článků a textů, které jsem měla k dispozici se domnívám, že se jedná o jilm ladní, který dokáže vyrůst i v tak extrémních podmínkách, které na Kazašské stepi panují.

Od hotelu Kosmonaut odjíždějí k rampě vždy dva autobusy. Bajkonur – veze záložní posádku. Hvězdný- veze hlavní posádku. Odsud vede mezi nízkými pahorky silnice k severu a severozápadu do technického prostoru a jednotlivým vypouštěcím komplexům na místo zvané „Ploščadka 1“, tedy místo, odkud se Sojuz vydá vzhůru. Termín „Ploščadka“ byl přejat od vojáků a neznamená rampu, ale něco jako plochu nebo komplex, je nutno urazit z hotelu kosmonaut vzdálenost asi 30 km.
Pro diváky je vyhrazen sektor ve vzdálenosti cca 2 km od startovacího komplexu. Startovací komplex č. 1 také známý pod názvem Gagarinova rampa (rusky Гагаринский старт) startovací rampa určená pro starty nosných raket Sojuz. Dříve byla používána pro rakety R-7, Vostok, Voschod a Molnija. Z tohoto komplexu na palubě lodi Vostok 1 do vesmíru odstartoval první kosmonaut Jurij Gagarin. Nyní je pod správou Roskosmosu, který zajišťuje dopravu pilotovaných kosmických lodí Sojuz a bezpilotních nákladních lodí Progress k Mezinárodní vesmírné stanici.

V blízkosti tzv. montážní jámy směrem k pozorovacímu bunkru lze spatřit desítky betonových pylonů. Mají za úkol tlumit a rozložit hluk a rázovou vlnu při startu.
Zdroj: https://www.roscosmos.ru

Astronaut vypravuje

Dovolte mi nyní několik vět z knihy Christopfera Hadfielda, který na Bajkonuru pobýval a právě odsud se se Sojuzem vydal k ISS. Jeho kniha Astronautův průvodce životem na Zemi je vhodná pro všechny, co se chtějí obyčejnými příběhy plnými ne-občejných zážitků seznámit s komplikovanou cestou, která zavedla do kosmu jen ty nejlepší z nejlepších.
„Když jsme v prosinci opustili Hvězdné městečko v Rusku, abychom odletěli do Kazachstánu, panoval při nástupu do letadla obvyklý šílený shon, a pak...zavládl klid. Tom, Roman a já jsme byli vrženi z temnoty příprav rovnou do předstartovní záře: letadlo bylo skoro hmatatelně plné plánů, nadějí a snů. Jakmile jsme ale začali klesat, spatřil jsem z okna méně okouzlující pohled: řeka Sydarja se ponuře valí plochou hnědou krajinou, pouze místy přerušovanou rozptýlenými nevysokými paneláky, ověšenými disky parabolických antén. Nikde nebyly žádné kopce a rostlo tam jen velmi málo stromů. Vpadalo to přesně jako to správné místo, kde může havarovat raketa, aniž by to někoho obtěžovalo nebo to dokonce mohlo přitáhnout něčí pozornost.“

Na okraji Bajkonuru procházejí sem a tam děravými ploty velbloudi a toulaví psi vyjí nad příchodem zimy. Je to tam jako ve městě duchů, vonícím historií a suverénním povýšenectvím sovětské éry... Takové byly moje dojmy z prvního dne, který jsem tam prožil, částečně proto, že město samotné je trochu bizarní, jako z jiného světa, a zároveň všední, ale z části také proto, že jsem byl tak blízko tomu, vůbec tu nebýt.“

„Ubytování v tom, co se láskyplně nazývá hotel Kosmonavt, mi pomohlo uvěřit, že tu opravdu jsem. Zatímco turistické atrakce Bajkonuru nemůžou s těmi na Cape Canaveral soupeřit, je třeba říci, že ubytování pro posádky je nesrovnatelně prostornější: měl jsem pro sebe hned několik pokojů spolu s velkou vířivkou.“

„Astronauti a kosmonauti bydlí v jednom křídle, druhé je obsazeno podpůrným personálem a instruktory, jsou tam ping-pongové a kulečníkové stoly, tělocvična se vším všudy a jídelna.“
„Vše je bez poskvrnky (skutečně sterilní, protože podlahy a stěny se každý den otírají prostředkem, jež ničí choroboplodné zárodky) a jídlo je skvělé (zaměstnanci kuchyně jsou fanatiky hygieny, takže pravděpodobnost, že se přiotrávíte jídlem, se blíží nule).“

„K snídani jsou ovesné vločky, jogurt, tvaroh, omeleta s červeným kaviárem, kaki a med, oříšky a ovocný kompot, k pití káva, čaj nebo cikorka. Obědy a večeře jsou pestré bankety s domácí polévkou, grilovanou rybou, kotletami, pelmeněmi (ruskou variantou ravioli) nebo manti (tureckými těstovinami plněnými masem), čerstvou zeleninou a na objednávku vyrobenými dezerty.“

Citováno z knihy:
HADFIELD, Chris a Marek CHVÁTAL. Astronautův průvodce životem na Zemi. An Astronaut´s Guide to Life on Earth. Praha: Euromedia Group,k.s. - Knižní Klub v edici Universum, 2014, s. 135-136. ISBN 978-80-242-4716-8.

Zdroj: https://www.roscosmos.ru

Domácí kino pro dlouhou chvíli

Na závěr si ještě dovolím doporučit film, který by možná mohl být pro opravdové fajnšmekry v kosmonautice nezajímavý, nezáživný, rozhodně ale nezklame romantické duše milující tak trochu svérázné příběhy z nevšedního prostředí.
Režisér filmu Bajkonur (Německo/Rusko/Kazachstán,2011) Veit Helmer, nechal v příběhu rozehrát emoce mladého chlapce jménem Iskander, který má přezdívku Gagarin. Iskander je zapáleným radiooperátorem. Je vystaven poněkud svérázné přízni mladé Naziry, přivyklé podmínkám života ve stepi. Nazir miluje kromě kosmonautiky a všeho, co je spojeno se základnou Bajkonur, také mladou krásnou Francouzsku, vesmírnou turistku Juliu Mahé, jejíž slavnou cestu na oběžnou dráhu sledují televizní kamery.
Cokoliv spadne z nebe, můžeš si ponechat! Tak zní nepsaný zákon kazašské stepi. Po svém si tento zákon vykládají obyvatelé přilehlých osad, kteří vytrvale soupeří ve sběru trosek kosmických raket. Co se asi stane, když ve vesmírné kapsuli spadne z nebe na zem nádherná vesmírná turistka? Co to znamená, anebo může znamenat pro jejího statečného nálezce? Podívejte se na oddychovku natočenou za branami Bajkonuru. A jste-li náruživými fanoušky kosmonautiky, promiňte tvůrcům někdy poněkud nepravděpodobné situace a směsici záběrů pilotovaných a zásobovacích kosmických lodí. V tomto případě je stěžejní a důležitější příběh samotný ...pro odlehčení a pohodu.

Zdroj: https://www.roscosmos.ru

Literatura použitá a doporučená ke studiu:

RŮŽIČKA, Bedřich, Lubomír POPELÍNSKÝ a Antonín VÍTEK, KNAP, Pavel, ed. Rakety
HADFIELD, Chris a Marek CHVÁTAL. Astronautův průvodce životem na Zemi. An Astronaut´s Guide to Life on Earth. Praha: Euromedia Group,k.s. - Knižní Klub v edici Universum, 2014, s. 135-136. ISBN 978-80-242-4716-8.
TOMÁŠ, Přibyl. Rudé hvězdy ve vesmíru: Pohled do zákulisí sovětské kosmonautiky. Brno: Nakladatelství PARÁDA, 1997, 384 s. ISBN 80-902352-1-2.